Deprese z nesnází

10. srpna 2016 v 1:16 | Liliana |  Deníček
Nemůžu spát, a tak si vypisuju bolest z duše. Nechci se nijak litovat, protože vím, jaké trápení musí zažívat lidé vážně zdravotně nemocní, s rakovinou a tak, ale i tak musím říct, že občas bych si to s nima rada vyměnila. Každodenní cestování metrem do práce a zpět je pro mě fakt děs běs.

Od doby, co si lakuju nehty, epiluju se, tvořím na hlavě účesy a nosím sukni jsem vždy zaručenou senzací každého dopravního prostředku, kde se objevím. Velká část lidí na mě vždy divně, nevěřícně nebo znechuceně kouká, což by se dalo ještě přežít, horší jsou pak ti, kteří na mě koukají celou dobu (hlavně mladší generace), smějí se, navzájem si mezi sebou šuškají a přitom se na mě pořád dívají a neštítí se ani vzít mobil a nenápadně mě fotit nebo filmovat. To je na pěst jim a na sebevraždu pro mě :,o(.

Mám však velký strach z toho jít do hormonální terapie a následně operace, protože to člověk nasedne do vlaku ze kterého, když se pozdě rozmyslí, už není cesty zpět. Já jsem už od školky holkám záviděla jaké jsou, hrála jsem si s nimi, později na základce jsem se s nimi kamarádila a chtěla být jako ony. Už na druhém stupni základky mě však většina holek přestala brát mezi sebe a kluci se mi posmívali, šikanovali mě a já neměla kam se zařadit. Na střední to samé a vyšší odbornou jsem kvůli silným depresím v půlce prváku ukončila. Kvůli problémům s vysicháním očí a nemožností práce v klimazaci, prachu a s minimem práce na počítači jsem půl roku byla na pracáku. Pak se mi podařilo sehnat zaměstnání, kde mě berou jednak se slunečními brýlemi i v místnosti po celý den a druhak takovou jaká jsem. Až tady v práci jsem si uvědomila, že to o čem jsem celý život snila, být jako holky, bych mohla mít. A tak jsem se zkusila do toho vžít a jako holka se chovat. Cítim se tak mnohem mnohem lépe, ale zaroveň to, jak rychle k této proměně mysli a chování došlo, mě děsí. Bojím se, že pokud půjdu do hormonální a operatiní přeměny, jednou mě moje stěstí v podobě ženského těla opustí a cesty zpět už nebude, Z toho mám velký strach.... Tak velký, že si říkám jestli není lepší řešení celý tehle život vzdát, protože už mi docházejí síly. Nejen fyzické, ale hlavně duševní....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ┼Lady de Vampire Victoria┼ ┼Lady de Vampire Victoria┼ | Web | 10. srpna 2016 v 1:55 | Reagovat

To mám taky

2 Kuro Kuro | 10. srpna 2016 v 15:28 | Reagovat

Lidi dokážou být takový svině. Nevšímej si jich - ono se to sice hezky řekne, ale horší je to udělat.
Ještě to nesmíš vzdávat! Určitě se něco zlepší, možná o trošku, ale zlepší.

3 liliana-wild liliana-wild | Web | 11. srpna 2016 v 0:42 | Reagovat

[2]: děkuju moc za podporu :,-)

4 TS TS | 13. srpna 2016 v 23:39 | Reagovat

když se jako holka cítíš od dětství, už tě to nepřejde, tohle jsi prostě ty, tak to je a bude.
HRT se dá vždy přerušit, ale nevěřím že zrovna ty by jsi to udělala, operace není povinná, je to jen podmínka k uznání ženského pohlaví, tu můžeš klidně podstoupit až za pár let na HRT, až budeš vědět že to opravdu chceš.

to oblékání je čistě na tobě, ale radši vol neutrál, lidé ti takto ty deprese rozhodně nezlepší, prostě ´´muže´´v ženském oblečení lidi nevezmou a je potom středem pozornosti.

jsi mladá, stojí to za to, zkus navštívit sexuologa, máš život před sebou a můžeš ho celí prožít tak jak chceš a jak se cítíš.

no co je lepší, utápět se v depresích a myšlenkách na sebevraždu a nebo do toho konečně šlápnout a jít do přeměny. horší to nebude.

víš co mě pomohlo, uvědomit si že nemám co ztratit, že můžu jen získat.

5 liliana-wild liliana-wild | 21. srpna 2016 v 19:06 | Reagovat

děkuju za milá slova, jsem tak ráda, že můj blog navštívil někdo se stejnými problémy jako já... já mám z přeměny strach proto, že od malička jsem sice holkám záviděla a přála si být jako ony ale nikdy mě nenapadlo se cítit ženou... až do doby kdy jsem si před 2 měsíci uvědomila, že jsem dospělá a nenechám se už deptat slovy, že takhle se kluk nechová... a tak jsem si představila, že bych klidně mohla být taková -  a najednou mě to během PÁR DNÍ tak ovládlo a začala jsem se tak cítit a svoje mužské tělo nenávidět - právě proto mám strach - že to všechno přišlo tak rychle a že to může někdy zase rychle odejít a říkám si že pak už bude pozdě něco vracet - tohle je moje brzda + to, že mám strach abych kvůli tomu časem nepřišla o přítele :,o( ... ještě jednou moc děkuju za tvoje slova :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama