Nové začátky

9. srpna 2016 v 19:26 | Liliana |  Deníček
Tak jsem si právě založila blog. Nikdy by mě nenapadlo, že ze svého soukromí, které pečlivě skrývám, budu někdy něco takhle veřejně ventilovat. Ale musím. Už nemůžu. Už mi dochází síly dál žít... TAKHLE....

Kdo to nepozná na vlastní kůži, nikdy nepochopí, jaké to je být uzavřen v cizím těle, v těle, které musíte před světem prezentovat, v těle, ve kterém se každé ráno probudíte, a v těle, které je vám tak odporné. Musím jednat... něco se sebou udělat... dřív, než mě zničí deprese z toho, kým jsem a kým musím před světem být. JE TO ZNIČUJÍCÍ....

Antidepresiva už nějaký ten pátek neberu, protože jsem po nich byla akorát otupělá a neuvědomovala si svoje problémy, které mě tíží. Pouze jsem přežívala. (Bohužel jako bych dnes dělala něco jiného...) Avšak každé ráno se probudit s nechutí, jak vypadám, každý večer usínat s pláčem, proč tomu tak je... Takhle rto dál nejde. Velmi často se mi stává, že nemůžu spát, přitom jsem tak unavená, ale spánek nepřichází. Kolikrát na mě jdou z únavy až mdloby. V posteli častěji omdlívám únavou, než skutečně usínám. Usínám a pak se probouzím v depresi. Našla jsem si silně nevhodný způsob, jak zvládat stres a úzkost z posledních sil. JÍDLO. Přecpávám se, ač vím, jak je to nezdravé, cpu se přímo k prasknutí, když se najím, tak do sebe nacpu ještě skoro jednu takovou porci, jím velmi často a hodně... a to jen proto, abych něco dělala, abych nemusela myslet na krutou realitu. Pak se mi chce zvracet, mám trávicí problémy atd... DOKOLA...

Není ale pravda, že bych na svém vzhledu = vzdledu aspoň trochu podle svých představ nepracovala. Snažím se líčít, epiluju se jak se dá, nosím sukně, holčičí trička a halenky a různé dívčí účesy. Bohužel ne vždy mám na tohle sílu když je v mém životě tolik překážek. Zaprvé nemohu si příliš malovat oči. Kvůli svým problémům mám již ve svém mladém věku (ani ne 25let) silné vysichání očí, které musím několikrát za hodinu řešit kapkama - čímž se oční stíny a linky rozmazávají a pálí v očích, oči mě samy o sobě dost bolí a navíc musím skoro pořád nosit kvůli světloplachosti černé sluneční brýle - ve dne v noci. Samozřejmě jsem byla na mnoha očních vyšetřeních a testech atd, avšak ze všeho vyplynul jeden jedinný důvod a to PSYCHOSOMATICKÝ PROBLÉM - moje duše se natolik potřebuje skrýt před světem, že si podvědomě moje tělo našlo slabinu a způsobilo velmi nepříjemné a dost vážné zdravotní problémy (možnost oslepnutí při nekapání do očí, nebo nenošení tmavých brýlí).... Je to děs... ale říkám si, zvládlo to mnoho holek, zvládnu to taky.... nebo v to aspoň doufám... snad... možná... pokud se dřív ze své velké bolesti nezabiju...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kuro Kuro | 9. srpna 2016 v 20:04 | Reagovat

Třeba ti blog trochu od toho všeho uleví, když se vypíšeš >..< Každopádně ti přeju hodně štěstí. Neumím si představit, jaký je to pocit. Sama někdy toužím být alespoň na den klukem, avšak tvůj problém je o dost větší. Doufám, že se to u tebe časem zlepší. Držím palce.

2 Dalia Dalia | Web | 9. srpna 2016 v 20:23 | Reagovat

Pevně věřím tomu, že jsi krásná taková, jaká jsi.. Znám jednu holku, která teď čerstvě prodělala operaci na změnu pohlaví, takže vím, jaké stresové období měla předtím, než se rozhodla tu operaci podstoupit a proto vím, jak traumatizující to pro tebe musí být a je mi líto takových lidí.. Ne proto, že by byli divní, nebo nedej bože vyvrhelci, ale proto, že nemůžou být samy sebou.. Každopádně tvůj blog budu navštěvovat a pravidelně ti doplňovat dobrou náladu a sebevědomí :)

3 liliana-wild liliana-wild | 9. srpna 2016 v 23:42 | Reagovat

[1]: moc děkuju za milý komentář

4 liliana-wild liliana-wild | 9. srpna 2016 v 23:43 | Reagovat

[2]: moc moc děkuju je moc krásné že se v dnešním světě plném zlých lidí najdou i hodní, kteří se umějí vžít do takovéhle situace děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama